Padesátá léta a období komunismu

Po odsunutí řeholníků v dubnu 1950 očekávaly řeholní sestry, že přijde řada i na ně. Na ženské kláštery byl vyvíjen čím dál tím větší nátlak a veřejnost byla nepřátelskými články v novinách i jinak připravována na jejich odsun.

17.dubna 1950 byly svolány do Prahy na SÚC (Státní úřad pro věci církevní) všechny generální a provinční představené ženských řádů a kongregací. Tam byly vyzývány ke spolupráci a současně jim bylo vyslovováno uznání za práci a přislíbeno, že ženské kláštery vyvezeny nebudou. Přece však 28.července 1950 byly z Brna do Filipova v severních Čechách odstěhovány sestry sv. Cyrila a Metoděje s mentálně postiženými dětmi. Později byly vyzvány generální představené de Notre Dame a některých jiných kongregací, aby vyprázdnily některé domy poblíž západní zóny. Bylo jim určeno, kam se mají z těch domů odstěhovat. Z Horažďovic byly sestry přesídleny do Bílé Vody na severní Moravě.

V této době měla naše kongregace mateřinec v Přerově na Šířavě, při kterém sestry pořádaly kurzy šití a vaření, dále kurzy pro pastorační sestry a vedly edici SMÍR. U nemocnice v Přerově měly ještě druhou filiálku, jejíž sestry pracovaly na dětském a infekčním oddělení okresní nemocnice. V ostatních filiálkách: ve Šternberku měly internát pro děvčata, vařily v kuchyni asi pro 400 strávníků denně a vedly rekolekce pro dospělé; na Sv. Hostýně zajišťovaly chod poutního domu; v Moravské Třebové vedly domov důchodců, dětskou školku, vyučovaly jazyky, zvláště německý, a hudbu; v Uherském Brodě spravovaly dětský domov a mateřskou školku; v Olomouci pracovaly na periférii a učily náboženství, v domě měly penzionát; v Brně měly internát a pracovaly ve službách Charity; v Estonsku v Tartu pracovaly v nemocnici.

Od roku 1950 sestry často slýchaly zvěsti o zájmu, který projevují různé instituce o domy v nichž bydlí. Také z častých kontrol a návštěv z úřadů poznávaly, že se hledá nějaká záminka proti nim, a že její nalezení na sebe nedá dlouho čekat.

Stalo se tak 11.září 1950, když naše tehdejší generální představená Matka M. Leonie Stoklásková (zvolená 29.března 1948) byla pozvána do Prahy na SÚC, kde jí bylo jednoduše oznámeno, že sestry naší kongregace z mateřince v Přerově, ze Šternberka a ze Sv. Hostýna mají být 13.září přesídleny do bývalého kláštera otců redemptoristů ve Filipově v severních Čechách.

Na námitky bylo Matce Leonii odpovězeno: „Tak je to nařízeno!“ Postiženým konventům to přišli ještě téhož dne večer úředně oznámit zástupci ONV (okresního národního výboru) s církevním tajemníkem. Zároveň s sebou přivedli do každé komunity civilní tzv. „zmocněnku“. Sestry byly svolány do jedné místnosti a tam v přítomnosti úředních zástupců jim měly představené přečíst vykazovací dekret, který s sebou přinesli. Jeho znění bylo ve všech domech podobné:

„Vážená paní! Státnímu úřadu pro věci církevní docházejí ze všech stran stížnosti na to, že budovy ženských řeholí jsou většinou nevyužity, zatím co téměř na celém území státu se projevuje tísnivý nedostatek ubytovacích prostor, jak pro ubytování rodin, tak i pro umístění různých veřejných institucí. Uznávaje oprávněnost těchto stížností, přikročuje SÚC k určitým opatřením, kterými sleduje především účelnější využití klášterních budov. V souvislosti s tímto je nutné, aby se řeholnice z Vašeho kláštera přestěhovaly do kláštera Filipov. Přestěhování je nutno provésti dne 13.9.1950.

dále čtěte v příloze…

Přílohy: