Tartu (Estonsko)

Naše malá komunita stojí na pilířích modlitby a oběti sester, které zde v Estonsku prožily nelehkých 50 let.
Po příchodu do Tartu v roce 1936 otevřely mateřskou školku, kde se od dětí učily estonsky. Dva roky po zakoupení nového domu, který umožňoval rozšíření činnosti, bylo Estonsko v roce 1940 obsazeno sovětskými vojsky. Sestry mohly pokračovat ve svém řeholním živote jen tajně, pracovaly na klinice, pomáhaly farníkům a staraly se o kostel. Jejich služba byla důležitá hlavně během 7 let, kdy stotisícové město Tartu nemělo katolického kněze. Jen jejich stáří bylo důvodem, proč je naše sestry v roce 1987 povolaly zpět do Čech.

Naše komunita navázala na jejich službu a obnovila v roce 1997 řeholní život v tomto druhém největším městě Estonska. Katolická církev je tu malá, ale mladá. Jako jediné řeholnice v okruhu 200 kilometrů se snažíme svědčit o radosti života pro Boží království, staráme se o úklid a výzdobu farního kostela, navštěvujeme nemocné a osamělé. Nejvíce energie a času věnujeme službě  v místní katolické základní škole. Jedna sestra jako prezidentka školy a dvě jako učitelky náboženství na prvním stupni a v mateřské škole. Společně s 12 katolickými kněžími a 20 řeholními sestrami, pod vedením našeho otce biskupa, prožíváme své zasvěcení v misijní službě bratřím a sestrám, kterým díky silnému reformačnímu hnutí chybí návaznost katolické tradice, a kteří vysíleni sovětským režimem upřímně hledají smysl svého života.

Přílohy: